Požádat o domácí vzdělávání je v současné době možné na kterékoli základní škole v České republice. Ne každá škola je však domácímu vzdělávání nakloněná, a ne každá umí s těmito školáky dobře pracovat, poskytnout rodičům i dětem dostatečnou podporu či doporučení.

Legislativním základem je Školský zákon (zákon č. 561/2004Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání), který naleznete např. zde, klíčový je přitom § 41 Individuální vzdělávání.

Pokud se rodič rozhodne pro domácí (individuální) vzdělávání, je potřeba navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, kde zpravidla probíhá rozhovor s rodičem, s dítětem, v některých případech také odborné vyšetření dítěte. Poradna vydává odborné doporučení – zda tedy u daného dítěte má či nemá výhrady k individuálnímu vzdělávání. Rodič pak musí vyplnit žádost o individuální vzdělávání. Rozhodnutí je následně v rukou ředitele školy.

Ve chvíli, kdy je dítě zapsané v režimu individuálního vzdělávání, záleží na přístupu školy, jak bude spolupráce vypadat. Škola zpravidla doporučí učebnice, z nichž může dítě čerpat a poskytne informace o tom, co vše by mělo dítě ovládat. Některé školy nabízejí také např. online podporu a další možnosti spolupráce a pomoci pro rodiče. S dítětem je pak nutné se každého půl roku dostavit na přezkoušení. To probíhá na každé škole jinak – někde stačí portfolio žáka a rozhovor s ním i s rodičem, někde základní dovednosti zkoušejí (psaní, čtení, počítání). Děti v domácím vzdělávání nemívají s přezkoušením problém, jejich znalosti jsou mnohdy hlubší i širší než znalosti jejich vrstevníků, stejně jako komunikační dovednosti. Není proto potřeba se přezkušování obávat.