Domácí vzdělávání je alternativní formou vzdělávání, kdy dítě nedochází každý den do školy, ale je vzděláváno rodiči či rodiči pověřeným vzdělavatelem. Vzdělávání či výuka přitom probíhá buď doma, nebo v rámci komunity, např. v komunitní škole nebo formou více či méně pravidelných setkávání s jinými dětmi v domácím vzdělávání.

Domácí vzdělávání má dlouhou historii, bylo a je běžné na celém světě. Například v USA se tímto způsobem v roce 2016 vzdělávalo 2,3 milionu dětí. V České republice legislativa v současné době umožňuje individuální (domácí) vzdělávání na prvním i druhém stupni základní školy.

Domácí vzdělávání je velmi efektivní formou výuky – vzdělávání je možné přizpůsobit individuálnímu tempu, schopnostem, dovednostem a zájmům dítěte. V běžné škole se dítě musí přizpůsobit celé třídě. Často se tak stává, že musí (pro něj zbytečně) opakovat to, co má dávno zvládnuté, není mu umožněno postupovat rychleji, přestože by toho bylo schopno, nebo naopak nemá čas na dostatečné procvičení či opakování, pokud mu jde něco pomaleji než zbytku třídy. Ve škole dítě musí pracovat v přesně vymezených intervalech (vyučovacích hodinách), přestože někdy by potřebovalo interval zkrátit či naopak prodloužit, aby jeho práce byla efektivní. Dítě se také musí přizpůsobit tomu, že je určeno, kolik času se bude věnovat matematice, kolik literatuře, a kolik například přírodopisu. Zájmy a schopnosti dětí v jednotlivých oblastech se však individuálně liší – a tak ten, komu jde lépe matematika, nemá prostor na to, aby se jí více věnoval a mohl tak rozvinout svůj talent. Děti v domácím vzdělávání tak často výuce jako takové věnují mnohem méně času, ale tento čas je efektivněji využitý.